Dnes žiju život, o jakém jsem kdysi jenom snila.

Život v hojnosti a pohodě, po boku svého vysněného partnera, který mě miluje takovou, jaká jsem, stále a za všech okolností.

Stejnou lásku mi dávají i mé dvě krásné zdravé děti, v nichž spatřuji Zázrak každý den.

Jsem v harmonii sama se sebou i s ostatními.

který mne naplňuje, kterým mohu pomáhat lidem a obohacovat tento svět. Zároveň si tím plním svůj dávný dětský sen. Stávám se spisovatelkou…

Miluji zpomalit, zastavit se, vcítit se a vnímat - své tělo a nitro při józe či chůzi, své pocity, svůj vnitřní hlas, krásu Přírody, zvířat i lidí, atmosféru, …

Dokážu se dotknout podstaty, hloubky, výšin i temnoty, toho, co je v nás, kolem nás i toho, co nás přesahuje… a naplňuje mne o tom psát.

• jako pramen vody pro žíznivé,
• jako studna poznání pro hledající,
• jako pohlazení pro strádající,
• jako paprsky světla v tmách tápajících."

doteky krásy, radosti, tepla, milosti, naděje, moudrosti, síly a víry a Lásky, jenž se zdají být jako z jiného světa, avšak jsou v nás a všude kolem nás, stačí se jen zastavit a vnímat.

A každý dotek v nás zanechá stopu; a stopa je začátkem cesty, po níž se dá jít.

Byla jsem smutná šedá myška, uzavřená do svého světa.

Měla jsem poměrně velké psychické problémy.

Byla jsem ušlápnutá, celá zablokovaná a plná strachů.

Nevyznala jsem se v sobě a nechápala sebe samu.

Mezi lidmi mi nebylo dobře, bála jsem se pomalu i promluvit, říct si o zboží v pultovém obchodě, říct svůj názor, …

Připadala jsem si jiná a divná.

Nezapadala jsem do žádných kolektivů. Ani jsem o to nestála.

Měla jsem pár blízkých přátel. Přítele žádného.

Doma v rodině panovalo dusno a chlad.

Svá dětská přání a touhy jsem nebrala vážně.

Odjakživa jsem milovala kreslení. Ale stát se malířkou? Nevěřila jsem si, že umím kreslit bůhvíjak lépe, než ostatní. A pak, co je to za povolání, malířka? Tím se dá uživit??

Spisovatelka?? To mi připadalo ještě víc nereálné.

Neměla jsem žádný vzor. Nikdo z celé široké rodiny nedělal nic uměleckého nebo zvláštního. Všichni měli „normální“ práci, dělnickou nebo kancelářskou.

A skoro nikdo nedělal práci, která by ho bavila, kterou by měl rád.

 I já jsem si tedy měla najít „normální“ práci… a žít jako oni.

Během nich jsem si uvědomila svoji lásku k lidem a touhu jim pomáhat. Dávalo by mi to smysl a naplnění.

A tak jsem vystudovala obor sociální práce. Jenže jsem v něm nikdy nepracovala – kvůli svým psychickým problémům.

Protože aby mohl člověk pomáhat druhým,  být v pozici „nad nimi“, jako autorita, která ví, radí a vede, musí být pevný a dospělý – a já byla vystrašené dítě.

Bylo mi 21 let, měla jsem začít pracovat a žít jako dospělý člověk, a místo toho jsem se cítila tak na 15, kompletně ztracená, neschopná vstoupit do pracovního procesu.

To jediné, co jsem uměla, bylo to, co jsem vystudovala, ale při představě, že dělám sociální pracovnici, jsem cítila sžíravý strach a odpor v žaludku. Nevěděla jsem, co mám dělat.

Měla jsem hrůzný pocit, že neumím žít, že nevím, jak, že mě to nikdo nenaučil.

Byla jsem na dně. 

Sama bych to sotva dokázala, anebo by mi to trvalo roky. Jenže můj život běžel a bylo potřeba ho žít. Rozhodla jsem se nevalit ty balvany sama a vyhledala jsem psychologickou pomoc. Dostalo se mi jí od psycholožky, které jsem vduchu přezdívala Anděl.

kdy jsem se nořila do své minulosti a hojila své rány. Otevřela se pomyslná stavidla a všechno to smutné a zlé, co jsem do sebe za svůj dosavadní život nasbírala, se ze mě valilo ven spolu s potoky slz. Plakala jsem nad sebou, nad svým dětstvím, nad vším, co jsem chtěla mít jiné, než to skutečně bylo.

Četla jsem desítky knih - psychologické, esoterické, léčitelské; byly mými průvodci a učiteli, inspirací a motivací.

Účastnila jsem se přednášek, seminářů zaměřených na osobní rozvoj, rodinných konstelací, kurzů výuky terapeutické metody RUŠ, jógy...

Dozvídala jsem se mnohé o lidské mysli, těle i duši, zákonitostech života, terapeutických technikách, příčinách nemocí, zdravé výživě, čakrách, rituálech, lásce a sebelásce, mezilidských a partnerských vztazích, verbální i neverbální komunikaci, reinkarnaci, duchovních bytostech, tvoření života,… a uzdravovala jsem se.

Stejně dávná a silná, jako moje touha najít a dělat tu pravou práci pro mne, byla i

Hledala jsem… a prožívala setkání i rozchody, vztahy dlouhé i krátké, silné i slabé, nebeské výšiny i pekelné pády, sladkost i hořkost, štěstí i bolest, omyly, chyby, pozdní prozření, …

Často jsem se v tom pěkně plácala, protože jsem sebe samu pořádně neznala, neměla ráda, necítila jsem své nitro a intuici a neposlouchala je…

Trvalo 15 dlouhých let, než jsem Ho potkala (a než jsem byla připravená Ho potkat a žít ten pravý vztah).
 

A práce?

 která mě nebavila a vadilo mi to čím dál víc. „Je to nuda! Kde to má smysl?!“

Žila jsem od výplaty k výplatě, nemohla si skoro nic dovolit, obracela jsem každou korunu a můj život byl čím dál sušší. A pramen mojí radosti čím dál vyschlejší.

A po celé ty roky mě trýznily otázky: „Co mám dělat? Čím mám být? Jaká práce se ke mně hodí?“ A později i: „Jaké je moje poslání tady na Zemi?"

"Jsem vděčná za to, kde jsem dnes, i za to, kde jsem byla tehdy, protože kdybych nebyla, jaká jsem byla, nejsem dnes, jaká jsem dnes." :-)

Byla jsem nešťastná, nemocná a měla jen fůru nesplněných snů:

Ideální práce, nejlépe na volné noze… ideální partner… děti… šťastná rodina… plné zdraví… štěstí… naplnění… nalezení smyslu života… bohatství…

Potřebovala jsem se uzdravit a být šťastná a mocná, abych si ty sny mohla plnit.

Abych byla ještě šťastnější. Protože „Vesmír se sytí štěstím lidí“.

Byla to dlouhá, ale krásná cesta.

Dnes už se cítím natolik zdravá a šťastná, že se chci o své nabyté zkušenosti, vědomosti a vnitřní bohatství dělit s ostatními. Také proto si plním snad ten nejbláznivější sen a stávám se spisovatelkou.

Díky internetu můžete na těchto mých stránkách, v mých článcích a e-knihách nacházet inspiraci a Světlo na té Vaší cestě za štěstím.

Již brzy zde najdete mou první e-knihu a další budou postupně přibývat. Témata budou různá: děti a mateřství, vztahy, sebeláska, krása, strava, Příroda, … Ale jisté je jedno: všechny bude spojovat kouzelná nitka Světla a Lásky.

Kéž byste u mne v dnešní uspěchané době mohli prožít tolik potřebné v y d e c h n u t í (zpomalení, zastavení, ztišení, klidné spočinutí, odpočinek, úlevu, harmonii, návrat k sobě…) … i n a d e c h n u t í - krás a smyslu života, nové náhledy na problémy, pochopení, uvědomění, pouštění a odpouštění, usmíření, uzdravení, … sebe sama.